Diagnostika dítěte předškolního věku – druhá část workshopů

Zadaným výstupem z druhého workshopu Diagnostika II bylo zjistit, zda diagnostiku MŠ užívají a pokud ano, tak s jakými kritérii pracují a jakým způsobem zjištěné skutečnosti zaznamenávají. Dále nás zajímalo, jakou metodickou pomoc by MŠ při diagnostickém procesu přivítaly. Při souhrnném hodnocení výstupů se prokázaly následující skutečnosti:

Diagnostika je pro většinu zúčastněných škol běžnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Obvykle hledají „správnou“ záznamovou formu – tedy takový záznamový arch, který bude srozumitelný a zároveň v maximální míře vypovídající. Takový materiál, který lze zvládnout zodpovědně vyplnit nikoliv pouze formálně, ale v reálných podmínkách současné MŠ.

Kolegyně se shodují na tom, že diagnostikovat v MŠ dvouleté děti není dobře možné – jak proto, že systém MŠ na ně není dostatečně nastavený, tak proto, že jde o specifickou problematiku, naprosto odlišnou a kladoucí mimořádné nároky na učitelky.

Došlo ke shodě, že většina školek používá různě modifikované materiály, nicméně přesný původ těchto materiálů či formulářů už většinou neznají, protože není nikde koncepčně ukotven a netvoří jednotný systém. V tomto kontextu byl diagnostický systém Mgr. Jiřiny Bednářové hodnocen jednoznačně pozitivně jako jediný systém, který je posloupný, vývojově zaměřený, s dostatečnou oporou o literaturu a odpovídající pomůcky. Citelná je neexistence jakékoli jiné systematicky pojaté diagnostiky a nejednotnost v požadavcích ČŠI v této oblasti.

Dalšími velkými tématy bylo používání elektronických a interaktivních prvků ve školkách, práce s rodiči a předávání výstupů z diagnostiky rodičům i škole.

 

Mnoho MŠ by přivítalo konkrétní doporučení, jak diagnostikovat děti v dnešních velmi početných třídách při minimálním překrývání pracovní doby učitelek.