Workshopy na téma “rozvoj jemné motoriky”

Workshopy úspěšně probíhají jeden za druhým a všechna Centra kolegiální podpory pravidelně dodávají velké množství námětů, tipů a příkladů jak samy rozvíjí nebo diagnostikují u dětí jednotlivé oblasti.

Při tématu na rozvoj jemné motoriky nám Základní a mateřská škola Liběšice (okres Louny) pod vedením Mgr. Michaely Gondekové zaslala vytvořený Soubor námětů zaměřených na cvičení ruky a prstů bez pomůcek.

Protože je to soubor opravdu povedený, uvádíme jej veřejně jako příklad.

Další výstupy z workshopů věnovaným motorice naleznete ZDE

soubor námětů zaměřených na cvičení ruky a prstů (BEZ POMŮCEK)

autor: CKP 061 – Základní a mateřská škola Liběšice, vedoucí Mgr. Michaela Gondeková

  1. Motání klubíčka (zvládnou děti všech věkových kategorií)

Obtáčíme jednu ruku kolem druhé – napodobujeme kutálení klubíčka.

Podívej se, babičko,
uteklo ti klubíčko.
Kutálí se po kuchyni,
pozor ať se neušpiní.
Rychle běžím, už ho mám,
ráda ti ho namotám

  1. Procvičování prstíků (zvládnou děti všech věkových kategorií)

Spojujeme palec postupně se všemi ostatními prstíky.

Típ, típ, típ, vrabec vrabce štíp
poprali se na keříčku,
vytrhli si po peříčku.
Típ, típ típ, vrabec vrabce štíp 

     

  1. Ťuká, ťuká deštík (zvládnou děti všech věkových kategorií)

Děti ťukají palečkem o všechny zbývající prstíky, poté rozpaží, točí dlaněmi, uvolní ruce a vyklepou je, opět ťukají palečkem o ostatní prstíky, uvolní ruce, oklepou dlaně, jako by sušily sukénku.

Ťuká, ťuká deštík,
na strakatý deštník.
Kdo je pod tím deštníkem?
To jsem já, panenka,
točí se mi sukénka.
Já tě nechci kapičko,
já mám radši sluníčko.
Běžím, běžím k sluníčku,
usušit si sukničku.

       

  1. To jsou prsty, to jsou dlaně (zvládnou děti všech věkových kategorií, používáme, jako rituál k hygieně)

Děti ukážou prsty, dlaně, jedna druhou omývá, poté ukazují, jak strkají jídlo do úst a nakonec se opět omývají.

To jsou prsty, to jsou dlaně,
voda s mýdlem patří na ně.
A po mýdle dobré jídlo,
a po jídle zase mýdlo.

 

    

  1. Všechny moje prsty (zvládnou děti všech věkových kategorií, dvouleté a tříleté děti ještě většinou neumí počítat, opakují spíš mechanicky)

Děti ukážou prsty, sevřou je v pěst, potom rozevřou a jeden po druhém spočítají.

Všechny moje prsty,
schovaly se v hrsti, 1, 2, 3, 4, 5,
objevíme celý svět.

 

  1. Spící domeček (zvládnou děti všech věkových kategorií, menší děti potřebují častější opakování, aby si zapamatovaly text)

  1. Sýkorka (aktivita je vhodná spíše pro starší děti- předškoláky, mladší děti většinou nezvládnou střídání různých pohybů na každé ruce. Aktivita vhodná k propojení L a P mozkové hemisféry)

Z jedné i druhé ruky vytvoříme špetku. Přibližováním a oddalováním prstů napodobujeme otevírání a zavírání zobáčků.

Včera večer na dvorku,
zahlédl jsem sýkorku.
Říkala mi babička,
že tam zobe zrníčka.

  1. Houpačka (aktivita vhodná spíše pro předškoláky, menší děti mají problém správně propojit ruce, i když aktivitu rádi zkoušejí také)

Naše Kačka, ta je skoupá,
nejraděj se sama houpá,
houpy, houpy, kluku hloupý,
ať ti táta také koupí,
houpa, houpa, houpačku,
tahle je jen pro Kačku
.

  1. Pumpovaly dvě panenky – viz foto (aktivita vhodná spíš pro předškoláky, menší děti mají problém správně propojit ruce a překlápět je do jiné polohy)

Pumpovaly dvě panenky, rozlámaly pumpu.
Pan domácí koukal z okna: „Spravte mi tu pumpu!”
Dvě panenky nepřestaly, pumpovaly dále.
Pan domácí koukal z okna: „I pro pána krále!”

VÝSTUPY Z WORKSHOPŮ MOTORIKA I – HRUBÁ MOTORIKA

Ze zápisů workshopů s tématem Hrubá motorika vyplynulo, že nosná byla následující témata: 

  • Vybavení pomůckami: většina MŠ hodnotí svou vybavenost pomůckami jako velmi dobrou (někdy pociťují až „převybavenost“ a vrací se k přirozeným pomůckám, se kterými se děti běžně setkávají doma a venku – cedníky, plastové krabičky, poklice, klacky, šišky, kamínky, aj., a ke cvičení a pohybovým aktivitám ve volné přírodě). Na první místo všichni shodně zařadili dostatek přirozeného pohybu.
  • Na většině workshopů si kolegyně vzájemně představily i pomůcky „nové generace“ – specificky zaměřené (balanční desky a chodníčky, míče a míčky různého typu, materiálu a použití a relaxační podložky).
  • Literatura a jiné zdroje se ukazovaly, hodnotily a sdílely na všech workshopech.                                        
  • Velikost prostor pro pohybové aktivity: Cca ½ MŠ spolupracuje se ZŠ, Sokolem apod. a nejméně 1x týdně využívají „velkou“ tělocvičnu.
  • Metodika stavby cvičební lekce (pohybové aktivity): Všude je běžně používané dělení na průpravnou, hlavní a závěrečnou část.
  • Role mateřské školy x roli rodiny v zajišťování a doprovázení dětí na specializované aktivity vedené externími lektory (plavání, lyžování, bruslení). Rozhodně se jedná o aktivity, které rodiče vyžadují, je ale poněkud sporné, zda v těchto případech nesuplují MŠ úkol a práci rodičů a to zejména v případech, kdy paní učitelky fungují pouze jako doprovod a servis dětem.
  • Jiné pravidelné pohybové aktivity vedené externím lektory: Předplavecká výuka a plavání, bruslení, lezecká stěna, lyžařská průprava a lyžování.
  • Jóga a turistika (vlastní lektoři z řad p. učitelek)
  • Velký rozdíl v přípravách a vedení pohybových aktivit pro:
    • Homogenní a heterogenní věkové skupiny
    • Pro děti s integrací
    • Ve MŠ pro děti se SVP

(Paní učitelky ze školek, které integrují děti s kombinovanými vadami, vývojovou dysfázií a PAS využívají k pohybovým činnostem, zejména u průpravných cvičení, metodické karty – názorné schematické obrázky formátu A4 s nakreslenou přesnou polohou cvičence.)

  • Cvičení pro plochonoží, cvičení „naboso“
  • Používání hudebních a hudebně – pohybových CD: Řada MŠ je s úspěchem využívá, všichni se ale shodují na nezastupitelnosti „živého“ zpěvu a hraní na hudební nástroj.                                        Obecně spíše přibývá využití médií proti přirozenému hudebnímu doprovodu. Zatím nedokážeme zhodnotit, zda je tento trend pozitivní nebo negativní. (Nicméně se zdá, že se výrazně ztrácí přirozená dětská zpěvnost a schopnost aktivního naslouchání.)
  • Na jednom z workshopů se kolegyně věnovaly metodice nácviku kotoulu vpřed – ten však nepatří mezi základní pohybové dovednosti, jde o poměrně obtížný gymnastický prvek a rozhodně jím nelze diagnostikovat motorickou úroveň dětí.
  • Diagnostika hrubé motoriky 2 letých dětí: Není nikde uceleně zpracována, lze pouze vycházet z vývojových tabulek.

Doporučení odborného týmu: vzhledem k tomu, že se ve dvou letech dítěte dovednosti hrubé motoriky teprve stabilizují a mezi dětmi jsou veliké vývojové rozdíly, nedoporučujeme hrubou motoriku u dvouletých dětí diagnostikovat, ale pouze se znalostí vývojových řad pohybových dovedností nabízet adekvátní podněty k jejímu rozvoji.

CKP SE VĚNOVALY TAKÉ TVORBĚ PŘÍPRAVY JEDNOTLIVÉ POHYBOVÉ AKTIVITY.

Celkem bylo zpracováno 2x HOD, 3x SKOK, 2x LEZENÍ, 1xLEZENÍ + další aktivity, 2xCHŮZE, 1x CHŮZE I + cvičení na plochonoží, 1xBĚH, 1x KOPÁNÍ

Diagnostika dítěte předškolního věku – druhá část workshopů

Zadaným výstupem z druhého workshopu Diagnostika II bylo zjistit, zda diagnostiku MŠ užívají a pokud ano, tak s jakými kritérii pracují a jakým způsobem zjištěné skutečnosti zaznamenávají. Dále nás zajímalo, jakou metodickou pomoc by MŠ při diagnostickém procesu přivítaly. Při souhrnném hodnocení výstupů se prokázaly následující skutečnosti:

Diagnostika je pro většinu zúčastněných škol běžnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Obvykle hledají „správnou“ záznamovou formu – tedy takový záznamový arch, který bude srozumitelný a zároveň v maximální míře vypovídající. Takový materiál, který lze zvládnout zodpovědně vyplnit nikoliv pouze formálně, ale v reálných podmínkách současné MŠ.

Kolegyně se shodují na tom, že diagnostikovat v MŠ dvouleté děti není dobře možné – jak proto, že systém MŠ na ně není dostatečně nastavený, tak proto, že jde o specifickou problematiku, naprosto odlišnou a kladoucí mimořádné nároky na učitelky.

Došlo ke shodě, že většina školek používá různě modifikované materiály, nicméně přesný původ těchto materiálů či formulářů už většinou neznají, protože není nikde koncepčně ukotven a netvoří jednotný systém. V tomto kontextu byl diagnostický systém Mgr. Jiřiny Bednářové hodnocen jednoznačně pozitivně jako jediný systém, který je posloupný, vývojově zaměřený, s dostatečnou oporou o literaturu a odpovídající pomůcky. Citelná je neexistence jakékoli jiné systematicky pojaté diagnostiky a nejednotnost v požadavcích ČŠI v této oblasti.

Dalšími velkými tématy bylo používání elektronických a interaktivních prvků ve školkách, práce s rodiči a předávání výstupů z diagnostiky rodičům i škole.

 

Mnoho MŠ by přivítalo konkrétní doporučení, jak diagnostikovat děti v dnešních velmi početných třídách při minimálním překrývání pracovní doby učitelek.

Výstupy z prvních workshopů – Diagnostika dítěte předškolního věku

Během září se uskutečnily v zapojených školkách první workshopy na téma “Diagnostika dítěte předškolního věku“.

Téma poukázalo na několik zajímavých skutečností:

1. Drtivá většina nějaký diagnostický systém užívá a většina také hledá cestu k přehlednému, jednoduchému a přitom přesnému zaznamenání. Chybí čas na samotnou diagnostiku – jen zřídka pracují s dětmi najednou obě paní učitelky a pokud ano, není to v době, kdy by bylo možno věnovat se diagnostice (typicky vycházka, oběd). Možnost používání diagnostiky je limitována jak velkým počtem dětí ve třídách, tak používáním různých, vetšinou neucelených a nekompatibilních diagnostických systémů.

2. V MŠ chybí přehledný systém diagnostiky. Skutečností je, že MŠ nemají ucelený přehled o typech a principech jednotlivých diagnostických systémů a tak vybírají víceméně náhodně, který diagnostický systém použijí. Na druhou stranu je otázkou, zda by zavedení “centrálního sytému”bylo tím správným krokem.

3. Je veliká škoda, že diagnostické záznamy a poznatky z MŠ nejdou s dětmi dál do základní školy a učitelé se tam pak potýkají s nutností opětovně zjišťovat úroveň dětí v jednotlivých oblastech. (Poznámka realizačního týmu: v ZŠ nemají učitelé téměř žádné systematické diagnostické nástroje, velmi hrubá a ne zcela cílená diagnostika se v zásadě používá pouze v případě, že dítě v některém předmětu selhává – a členění jednotlivých předmětů naprosto nenahrává orientaci v jednotlivých diagnostických oblastech.)

Při debatě o tomto námětu se nezávisle na sobě shodly jak paní učitelky, tak Jiřina Bednářová na tom, že při současném systému diagnostiky a hodnocení v MŠ a ZŠ je docela dobře možné, že by se poskytnutí hodnocení z MŠ mohlo stát na ZŠ důvodem, pro který by dítě mohlo být nahlíženo neobjektivně a setrvačně bez ohledu na skutečný pokrok, který dítě od vytvoření hodnocení udělalo. Řada kolegyň si ještě dobře pamatuje „posudky“ z dob minulých, které rozhodně nebyly objektivní a mnohým dětem spíše uškodily, než pomohly. Společně s Mgr. Bednářovou se shodly, že špatně a neobjektivně pojaté hodnocení dítěti znemožní „začít znovu s čistým štítem“ a může dítě vystavit zbytečným vyšetřením, nerovnému přístupu apod.

Velkým tématem je a bude sama možnost provádění individuální diagnostiky za současného stavu, kdy nás omezují velké počty dětí ve třídách a minimálně se překrývající pracovní doby učitelek. Tento problém je zvláště limitující v malotřídkách. Pokud se nám v průběhu projektu podaří najít způsob, jak za tohoto stavu efektivně pracovat s diagnostikou a následnou intervencí, bude to veliký úspěch. Vzhledem k tomu, že cílem projektu je předávání zkušeností, postřehů, nápadů a řešení mezi MŠ napříč republikou, věříme, že úspěšní budeme.

 

První workshopy odstartovaly

Termíny konání a informace k tématu prvního workshopu naleznete zde.

Odborný tým do začátku připravil video, které uvádí do kontextu předškolní diagnostiky.

Výzva: Hledáme školky pro Klokana

Chcete se setkávat a sdílet zkušenosti s jinými pedagogy mateřských škol? Hledáte inspiraci do výuky nebo zajímavé příklady z praxe? Znáte metodickou pomůcku Klokanův kufr a Klokanovy kapsy a chcete s ní pracovat, případně podpořit vznik dalších metodických materiálů? Přidejte se ke Klokanovým školkám!

Podobná výzva v minulých dnech obletěla Českou republiku. Reagujete na ni a jste mateřská škola, která má zájem o bližší informace nebo zvažujete účast v projektu?

Napište nám přímo na emailovou adresu klokanovyskolky@luzanky.cz a uveďte Vaše kontaktní údaje a adresu mateřské školy.

Pro letošní rok je možná spolupráce jako tzv. “koncová školka”, která se bude scházet na workshopy s Centry kolegiální podpory ve Vašem regionu. Bližší informace o CKP naleznete v záložce “O projektu”.

 

PRVNÍ CENTRA KOLEGIÁLNÍ PODPORY ÚSPĚŠNĚ VZNIKLA

Momentálně mají Klokanovy školky za sebou úspěšný start. Do I. etapy projektu, která bude probíhat ve školním roce 2017/2018, se podařilo zapojit prvních 14 školek. V Praze a Brně se uskutečnila dvě metodická setkání, na kterých budoucí CKP dostala „kuchařku“ pro zapojování koncových mateřských škol, vedení workshopů i pro práci s Klokanovým Kufrem i Kapsami jako vzorovou metodickou pomůckou.

Úkolem Center kolegiální podpory je do počátku září získat pro spolupráci 6 – 8 MŠ z okolí a v září zahájit pravidelná setkávání. Potěšitelnou skutečností je, že už nyní se do projektu samy hlásí další mateřské školy.

Realizační tým nyní pracuje na podpoře pro jednotlivá CKP, aby měla k dispozici všechny informace, pokyny a pomůcky, včetně materiálů sloužící k publicitě a PR projektu.

Projekt Klokanovy školky odstartoval

Lužánky se hned tak něčeho neleknou a tak se pouštíme do našeho zatím největšího evropského projektu s názvem Klokanovy školky. Navazujeme na úspěšné pomůcky Klokanův kufr a Klokanovy kapsy, vytvoříme síť mateřských škol v celé ČR, s cílem výměny zkušeností a prohloubení dovedností pedagogů. Lužánky tak budou i nadále přinášet školkám kvalitní metodický materiál pro jejich práci.

Trocha čísel? 4 roky, 14 krajů, 17 milionů, 42 hlavních a 250-500 dalších mateřských škol.

Realizační tým je vytvořen, na harmonogramu, plánu aktivit a jasných pravidlech pro mateřské školy se usilovně pracuje, tak nezbývá než se těšit, co nového projekt přinese.