VÝSTUPY Z WORKSHOPŮ MOTORIKA I – HRUBÁ MOTORIKA

Ze zápisů workshopů s tématem Hrubá motorika vyplynulo, že nosná byla následující témata: 

  • Vybavení pomůckami: většina MŠ hodnotí svou vybavenost pomůckami jako velmi dobrou (někdy pociťují až „převybavenost“ a vrací se k přirozeným pomůckám, se kterými se děti běžně setkávají doma a venku – cedníky, plastové krabičky, poklice, klacky, šišky, kamínky, aj., a ke cvičení a pohybovým aktivitám ve volné přírodě). Na první místo všichni shodně zařadili dostatek přirozeného pohybu.
  • Na většině workshopů si kolegyně vzájemně představily i pomůcky „nové generace“ – specificky zaměřené (balanční desky a chodníčky, míče a míčky různého typu, materiálu a použití a relaxační podložky).
  • Literatura a jiné zdroje se ukazovaly, hodnotily a sdílely na všech workshopech.                                        
  • Velikost prostor pro pohybové aktivity: Cca ½ MŠ spolupracuje se ZŠ, Sokolem apod. a nejméně 1x týdně využívají „velkou“ tělocvičnu.
  • Metodika stavby cvičební lekce (pohybové aktivity): Všude je běžně používané dělení na průpravnou, hlavní a závěrečnou část.
  • Role mateřské školy x roli rodiny v zajišťování a doprovázení dětí na specializované aktivity vedené externími lektory (plavání, lyžování, bruslení). Rozhodně se jedná o aktivity, které rodiče vyžadují, je ale poněkud sporné, zda v těchto případech nesuplují MŠ úkol a práci rodičů a to zejména v případech, kdy paní učitelky fungují pouze jako doprovod a servis dětem.
  • Jiné pravidelné pohybové aktivity vedené externím lektory: Předplavecká výuka a plavání, bruslení, lezecká stěna, lyžařská průprava a lyžování.
  • Jóga a turistika (vlastní lektoři z řad p. učitelek)
  • Velký rozdíl v přípravách a vedení pohybových aktivit pro:
    • Homogenní a heterogenní věkové skupiny
    • Pro děti s integrací
    • Ve MŠ pro děti se SVP

(Paní učitelky ze školek, které integrují děti s kombinovanými vadami, vývojovou dysfázií a PAS využívají k pohybovým činnostem, zejména u průpravných cvičení, metodické karty – názorné schematické obrázky formátu A4 s nakreslenou přesnou polohou cvičence.)

  • Cvičení pro plochonoží, cvičení „naboso“
  • Používání hudebních a hudebně – pohybových CD: Řada MŠ je s úspěchem využívá, všichni se ale shodují na nezastupitelnosti „živého“ zpěvu a hraní na hudební nástroj.                                        Obecně spíše přibývá využití médií proti přirozenému hudebnímu doprovodu. Zatím nedokážeme zhodnotit, zda je tento trend pozitivní nebo negativní. (Nicméně se zdá, že se výrazně ztrácí přirozená dětská zpěvnost a schopnost aktivního naslouchání.)
  • Na jednom z workshopů se kolegyně věnovaly metodice nácviku kotoulu vpřed – ten však nepatří mezi základní pohybové dovednosti, jde o poměrně obtížný gymnastický prvek a rozhodně jím nelze diagnostikovat motorickou úroveň dětí.
  • Diagnostika hrubé motoriky 2 letých dětí: Není nikde uceleně zpracována, lze pouze vycházet z vývojových tabulek.

Doporučení odborného týmu: vzhledem k tomu, že se ve dvou letech dítěte dovednosti hrubé motoriky teprve stabilizují a mezi dětmi jsou veliké vývojové rozdíly, nedoporučujeme hrubou motoriku u dvouletých dětí diagnostikovat, ale pouze se znalostí vývojových řad pohybových dovedností nabízet adekvátní podněty k jejímu rozvoji.

CKP SE VĚNOVALY TAKÉ TVORBĚ PŘÍPRAVY JEDNOTLIVÉ POHYBOVÉ AKTIVITY.

Celkem bylo zpracováno 2x HOD, 3x SKOK, 2x LEZENÍ, 1xLEZENÍ + další aktivity, 2xCHŮZE, 1x CHŮZE I + cvičení na plochonoží, 1xBĚH, 1x KOPÁNÍ

Doporučení odborného týmu:

Pokud je příprava pro pohybovou aktivitu naplánována podle vývojového principu, lze pak cvičební jednotku použít pro provedení diagnostiky i v poměrně velké skupině dětí. Je jen třeba řadit cvičení do logických celků tak, aby se zachovala posloupnost vývojová i posloupnost náročnosti. V tomto případě není tedy na závadu věnovat celou cvičební jednotku jedné dílčí pohybové dovednosti, naopak je potřeba dát pozor, aby motivace (tedy příběh a téma pohybové jednotky) nepřevážila nad vývojovou posloupností obsahu a aby lekce v tomto případě neobsahovala příliš velké množství nesourodých aktivit. Nehledáme tedy všemožné aktivity ke zvolené motivaci, ale při plánování cvičební jednotky nejprve stanovíme jednotlivé pohybové úkoly a až následně přiřazujeme motivaci k obsahu.

Je samozřejmé, že všechny pohybové lekce nemusí a ani nemohou být vedeny s diagnostickým cílem k jedné pohybové aktivitě, nicméně zařazení „diagnosticky vystavěné“ pohybové aktivity může velmi napomoci v procesu zjišťování pohybové úrovně dětí.

Příklad:

Potřebuji diagnostikovat motorickou dovednost SKOK.

Vývojově si seřadím pohybové dovednosti, vedoucí ke skoku a použiji je ke stanovení obsahu i posloupnosti lekce. K pohybovým dovednostem přiřadím věk, ve kterém tuto dovednost očekávám.

———————————————————————————

Vývojové fáze skoku:                                                                         Průměrný věk dovednosti                                                                      

Krok dolů z malého vyvýšení (schodu, nízké lavičky)       1,5 – 2 roky       

Poskoky na podlaze současně oběma DK                             2 – 2,5 roku

Skok snožmo přes překážku 5 cm                                          3 roky

Skok do dálky snožmo – přeskok čáry, dítě si samo volí délku skoku                                                                                                              3 -3,5 roku

Překročení překážky 10 cm napřed pravou, následně i levou nohou                                                                                                              3 – 3,5 roku

Poskoky na jedné noze na místě                                           3,5 roku

Skok do dálky snožmo, délka skoku 25 a více cm              4 roky

Skok snožmo přes překážku 10 cm                                      4 roky

Přeskočení překážky 15 cm jednou nohou napřed           4 – 4,5 roku

Série 4 skoků snožmo – stejná délka skoku (30a více cm) 4 – 4,5 roku

Poskoky po jedné i druhé noze na dráze 4 metry              4 – 4,5 roku

Série 10 skoků snožmo bez pádu                                          5 let

Výskok snožmo na schod                                                       5 – 6 let 

———————————————————————————

Až následně si vymyslím formu cvičení (např. proudové cvičení, cvičení na stanovištích, hromadné, frontálně vedené cvičení…) a nakonec motivaci (např. bleší cirkus, školka pro žabky, cesta skřítka Pružinky krajinou, aj.).

Není nutné, aby byly pohybové úkoly řazeny při cvičení za sebou vývojově, je dobře si všímat, jak přesně a s jakou jistotou děti dané úkoly provádí. V ideálním případě diagnostické lekce jedna učitelka pohybovou aktivitu vede a druhá zaznamenává výkony dětí při jednotlivých pohybových úkolech.

Diagnostika dítěte předškolního věku – druhá část workshopů

Zadaným výstupem z druhého workshopu Diagnostika II bylo zjistit, zda diagnostiku MŠ užívají a pokud ano, tak s jakými kritérii pracují a jakým způsobem zjištěné skutečnosti zaznamenávají. Dále nás zajímalo, jakou metodickou pomoc by MŠ při diagnostickém procesu přivítaly. Při souhrnném hodnocení výstupů se prokázaly následující skutečnosti:

Diagnostika je pro většinu zúčastněných škol běžnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Obvykle hledají „správnou“ záznamovou formu – tedy takový záznamový arch, který bude srozumitelný a zároveň v maximální míře vypovídající. Takový materiál, který lze zvládnout zodpovědně vyplnit nikoliv pouze formálně, ale v reálných podmínkách současné MŠ.

Kolegyně se shodují na tom, že diagnostikovat v MŠ dvouleté děti není dobře možné – jak proto, že systém MŠ na ně není dostatečně nastavený, tak proto, že jde o specifickou problematiku, naprosto odlišnou a kladoucí mimořádné nároky na učitelky.

Došlo ke shodě, že většina školek používá různě modifikované materiály, nicméně přesný původ těchto materiálů či formulářů už většinou neznají, protože není nikde koncepčně ukotven a netvoří jednotný systém. V tomto kontextu byl diagnostický systém Mgr. Jiřiny Bednářové hodnocen jednoznačně pozitivně jako jediný systém, který je posloupný, vývojově zaměřený, s dostatečnou oporou o literaturu a odpovídající pomůcky. Citelná je neexistence jakékoli jiné systematicky pojaté diagnostiky a nejednotnost v požadavcích ČŠI v této oblasti.

Dalšími velkými tématy bylo používání elektronických a interaktivních prvků ve školkách, práce s rodiči a předávání výstupů z diagnostiky rodičům i škole.

 

Mnoho MŠ by přivítalo konkrétní doporučení, jak diagnostikovat děti v dnešních velmi početných třídách při minimálním překrývání pracovní doby učitelek.

Výstupy z prvních workshopů – Diagnostika dítěte předškolního věku

Během září se uskutečnily v zapojených školkách první workshopy na téma “Diagnostika dítěte předškolního věku“.

Téma poukázalo na několik zajímavých skutečností:

1. Drtivá většina nějaký diagnostický systém užívá a většina také hledá cestu k přehlednému, jednoduchému a přitom přesnému zaznamenání. Chybí čas na samotnou diagnostiku – jen zřídka pracují s dětmi najednou obě paní učitelky a pokud ano, není to v době, kdy by bylo možno věnovat se diagnostice (typicky vycházka, oběd). Možnost používání diagnostiky je limitována jak velkým počtem dětí ve třídách, tak používáním různých, vetšinou neucelených a nekompatibilních diagnostických systémů.

2. V MŠ chybí přehledný systém diagnostiky. Skutečností je, že MŠ nemají ucelený přehled o typech a principech jednotlivých diagnostických systémů a tak vybírají víceméně náhodně, který diagnostický systém použijí. Na druhou stranu je otázkou, zda by zavedení “centrálního sytému”bylo tím správným krokem.

3. Je veliká škoda, že diagnostické záznamy a poznatky z MŠ nejdou s dětmi dál do základní školy a učitelé se tam pak potýkají s nutností opětovně zjišťovat úroveň dětí v jednotlivých oblastech. (Poznámka realizačního týmu: v ZŠ nemají učitelé téměř žádné systematické diagnostické nástroje, velmi hrubá a ne zcela cílená diagnostika se v zásadě používá pouze v případě, že dítě v některém předmětu selhává – a členění jednotlivých předmětů naprosto nenahrává orientaci v jednotlivých diagnostických oblastech.)

Při debatě o tomto námětu se nezávisle na sobě shodly jak paní učitelky, tak Jiřina Bednářová na tom, že při současném systému diagnostiky a hodnocení v MŠ a ZŠ je docela dobře možné, že by se poskytnutí hodnocení z MŠ mohlo stát na ZŠ důvodem, pro který by dítě mohlo být nahlíženo neobjektivně a setrvačně bez ohledu na skutečný pokrok, který dítě od vytvoření hodnocení udělalo. Řada kolegyň si ještě dobře pamatuje „posudky“ z dob minulých, které rozhodně nebyly objektivní a mnohým dětem spíše uškodily, než pomohly. Společně s Mgr. Bednářovou se shodly, že špatně a neobjektivně pojaté hodnocení dítěti znemožní „začít znovu s čistým štítem“ a může dítě vystavit zbytečným vyšetřením, nerovnému přístupu apod.

Velkým tématem je a bude sama možnost provádění individuální diagnostiky za současného stavu, kdy nás omezují velké počty dětí ve třídách a minimálně se překrývající pracovní doby učitelek. Tento problém je zvláště limitující v malotřídkách. Pokud se nám v průběhu projektu podaří najít způsob, jak za tohoto stavu efektivně pracovat s diagnostikou a následnou intervencí, bude to veliký úspěch. Vzhledem k tomu, že cílem projektu je předávání zkušeností, postřehů, nápadů a řešení mezi MŠ napříč republikou, věříme, že úspěšní budeme.

 

První workshopy odstartovaly

Termíny konání a informace k tématu prvního workshopu naleznete zde.

Odborný tým do začátku připravil video, které uvádí do kontextu předškolní diagnostiky.

Výzva: Hledáme školky pro Klokana

Chcete se setkávat a sdílet zkušenosti s jinými pedagogy mateřských škol? Hledáte inspiraci do výuky nebo zajímavé příklady z praxe? Znáte metodickou pomůcku Klokanův kufr a Klokanovy kapsy a chcete s ní pracovat, případně podpořit vznik dalších metodických materiálů? Přidejte se ke Klokanovým školkám!

Podobná výzva v minulých dnech obletěla Českou republiku. Reagujete na ni a jste mateřská škola, která má zájem o bližší informace nebo zvažujete účast v projektu?

Napište nám přímo na emailovou adresu klokanovyskolky@luzanky.cz a uveďte Vaše kontaktní údaje a adresu mateřské školy.

Pro letošní rok je možná spolupráce jako tzv. “koncová školka”, která se bude scházet na workshopy s Centry kolegiální podpory ve Vašem regionu. Bližší informace o CKP naleznete v záložce “O projektu”.

 

PRVNÍ CENTRA KOLEGIÁLNÍ PODPORY ÚSPĚŠNĚ VZNIKLA

Momentálně mají Klokanovy školky za sebou úspěšný start. Do I. etapy projektu, která bude probíhat ve školním roce 2017/2018, se podařilo zapojit prvních 14 školek. V Praze a Brně se uskutečnila dvě metodická setkání, na kterých budoucí CKP dostala „kuchařku“ pro zapojování koncových mateřských škol, vedení workshopů i pro práci s Klokanovým Kufrem i Kapsami jako vzorovou metodickou pomůckou.

Úkolem Center kolegiální podpory je do počátku září získat pro spolupráci 6 – 8 MŠ z okolí a v září zahájit pravidelná setkávání. Potěšitelnou skutečností je, že už nyní se do projektu samy hlásí další mateřské školy.

Realizační tým nyní pracuje na podpoře pro jednotlivá CKP, aby měla k dispozici všechny informace, pokyny a pomůcky, včetně materiálů sloužící k publicitě a PR projektu.

Projekt Klokanovy školky odstartoval

Lužánky se hned tak něčeho neleknou a tak se pouštíme do našeho zatím největšího evropského projektu s názvem Klokanovy školky. Navazujeme na úspěšné pomůcky Klokanův kufr a Klokanovy kapsy, vytvoříme síť mateřských škol v celé ČR, s cílem výměny zkušeností a prohloubení dovedností pedagogů. Lužánky tak budou i nadále přinášet školkám kvalitní metodický materiál pro jejich práci.

Trocha čísel? 4 roky, 14 krajů, 17 milionů, 42 hlavních a 250-500 dalších mateřských škol.

Realizační tým je vytvořen, na harmonogramu, plánu aktivit a jasných pravidlech pro mateřské školy se usilovně pracuje, tak nezbývá než se těšit, co nového projekt přinese.